„Out of Normandy“ aneb vzpomínky na Normandii a krásnou Arlette

7.1. 2018

"Out of Normandy" aneb vzpomínky na Normandii a krásnou Arlette

Dárky jsme si rozbalili, novoroční palebnou linií jsme prošli živi a zdrávi, ale zima je sotva v polovině a tma ne a ne ustoupit světlu. Místo stříbřitého sněhu padá déšť, fičí jako v Oklahomě a na zemi se válejí ulámané větve. Nejmoudřejší je počkat někde v teple na návrat  slunce.  Dlouhé večery vybízejí ke snění a vzpomínkám. Na léto… na Normandii….  na snídani v Café Gondrée a na Arlette, Francouzku s nejlepším britským přízvukem.

Cestování severní Francií je jako cestování v čase. Dolmeny a menhiry z keltských dob ztratily na významu po porážce Vercingétorixe a místo nich Gaius Julius buduje města, akvadukty a silnice. S nimi proniká do galské země římské právo i latina. Za pár set let už tu vládnou Frankové a merovejský panovník Clovis – Chlodvík. Nechává se pokřtít a galskou podobu jeho jména Ludvík dědí 18 francouzských králů. Na Hoře svatého Michala „Mont Saint-Michel“ se arcibiskupovi zjevuje archanděl Michael a na posvátném místě vzniká slavné opatství za přílivu zcela obklopené mořem, dnes jedna z nejnavštěvovanějších památek Francie. Charlemagne, Karel Veliký, jeden z největších evropských panovníků je po letech stability a prosperity franské říše uložen k věčnému spánku v nádherné kapli v Cáchách. Připlouvají Vikingové. Pustoší a loupí. Jejich potomci Normané však získávají v léno hrabství Rouen a rodí se Normandské vévodství. Vilém Bastard, vévoda normanský, vyplouvá přes La Manche a vítězí u Hastingsu. Jako jediný normanský panovník dobývá Anglii a z Bastarda je Dobyvatel. Neuplynulo ani dvě stě let a Francouzi mají Normandii zpět. Mniši tloustnou v této bohaté a prosperující oblasti a věže katedrál rostou vysoko k nebi. Přítrž tomu učiní až příchod stoleté války i morová rána. Mladá pastýřka Johanka povolaná samotným bohem sice statečně vede francouzské vojsko a dobývá Orléans, nakonec však končí v plamenech na Vieux Marché v Rouenu.  V dalších bojích Francouzi Angličany z kontinentu vytlačí až do Calais, ale války a revoluce konce neberou. Bojuje se o moc i o víru. Revoluce zuří především v Paříži a v Normandii se zatím budují přístavy, cestuje se, odpočívá v lázních a čile obchoduje – s vínem, máslem, smetanou i camembertem, sýrem, který zplesnivěl jedné zapomnětlivé selce ve sklepě někde poblíž stejnojmenné vesnice v Calvadosu. Monet se usazuje v Giverny, maluje zdejší krásnou zahradu a zapisuje se do dějin umění. Není jediný z celé plejády slavných impresionistů, kteří podléhají kráse zdejšího kraje. Impresionistickou idylku střídá století 20. plné monarchů a vůdců lačnících po moci, pro které jeden lidský život neznamená nic. Na severu Francie řeka Somme rudne krví statisíců francouzských synků a otců na jatkách první světové války.  Touha zmocnit se světa však pokračuje a za necelých dvacet let burácí Hitler z tlampačů, jak stvoří Třetí říši. Francie je obsazena nenáviděnými Němci bez smyslu pro krásu, vytříbenou kuchyni, lahodné víno, krásné ženy, umění a humor.  Až na samý břeh Atlantiku jsou zatlačeny čtyři stovky tisíců spojeneckých vojáků. Stovky anglických rybářů a dobrovolníků jim připlouvají na pláže v Dunkerque na pomoc. Nakonec je evakuováno  338 225 lidí. To je však událost výjimečná, podezřelá. Pole bílých křížů najdete podél celého pobřeží lamanšského kanálu. Umíralo se tu ve velkém. Píše se rok 1940. Thérese a Georgeovi Gondréeovým se právě narodila holčička Arlette.

Hladoví jak výsadkáři jsme byli už od rána, kdy jsme vyrazili z Caen na Sword Beach směrem na Ouistreham a Bénouville. Nevelká obec Bénouville v departmánu Calvados budí nebývalou pozornost a každoročně je zde velmi rušno, zvláště začátkem června. Břehy Caenského  kanálu spojuje v těchto místech most. Zvedá ho obrovské ocelové kolo poháněné motorem, aby mohly lodě po kanálu proplouvat. Později byl Pont de Bénouville přejmenován na Pegasus Bridge podle výšivky okřídleného koně na náramenících britských výsadkářů. Tady to všechno začalo. 16 minut po půlnoci 6. června 1944. Začíná D-day, začíná operace Overlord a její důležitá součást operace Tonga! Začíná pád temné moci fašismu v Evropě!

Arlette je stále krásná. Vysoká, štíhlá s dlouhými šedými vlasy vyčesanými do drdolu. Energická, razantní, vzpřímená v šatech a bílé zástěře podtrhující ženské křivky obíhá v lodičkách na podpatku stoly s bílou konvicí vonící kávy. Těžko uvěřit, že této dámě, připomínající Katharine Hepburnovou ve filmu Africká královna, bude za pár let osmdesát. „… oeufs, fromage, crudités…. s’il vous plait“ …. Naše křupavé bagety už se plní. Ženy v kuchyňce pracují rychle, jakoby nám dávaly první pomoc. Scéna se nepodobá ničemu, co běžně v roce 2016 zažíváme. Kde jsme se to ocitli?  Všude kolem jsou memorabilia ze slavného úderu anglických výsadkářů, který ještě téhož dne otevřel Pegasus Bridge britské pěchotě.  Přes pult s čokoládovými croissanty a vlaječkami spojenců se k Arlette naklání pohledný mladík v kožené bundě s výšivkami RAF a londýnskou cockney se vyptává na přesné pozice Howardových mužů. Arlette přechází do bezchybné angličtiny, vypráví a ukazuje na most za oknem. Stejný příběh vypráví Arlette už dobrých šedesát let. Tenhle kus historie jí patří a ona ho střeží s temperamentem sobě vlastním. Je to její osobní příběh, historie jejího života. Pegasus Bridge byl první osvobozený most ve Francii, Café Gondrée první osvobozený dům na francouzském území a poručík Den Brotheridge byl první padlý spojenecký voják operace Overlord. Jeho život vyhasl tady, v malé kavárně u mostu.  

Jak se to celé událo? Na temné hustě zarostlé břehy kanálu v podmračené noci dosedá 6 kluzáků Horsa s příslušníky speciálního paradesantního oddílu oxfordské a buckinghamské lehké pěchoty. Tři z nich mají za cíl získat kontrolu nad mostem v Bénouville. Další tři mají stejnou misi v nedalekém Ranville. Útok je riskantní a zásadní pro postup britské pěchoty ze Sword Beach do vnitrozemí. Major John Howard vede maskované komando do akce. Nikdo neví, zda přežije. „Překvap a udeř“ je strategie, která má zneškodnit 50 německých ozbrojenců strážících most. Po 11 minutách se muži majora Howarda zmocňují mostu a nepřítel se dává na ústup. Kulometnou palbou je však zasažen poručík Den Brotheridge. Podle výpovědi samotných příslušníků pěchoty hned po útoku vybíhá z kavárny žena a líbá výsadkáře na začerněné tváře. Ano, je to matka malé Arlette,  Thérese. Kolem třetí ráno dorážejí k mostu první pěší posily 7. výsadkového praporu.  Nejtěžší boje se rozpoutávají teprve v ranních hodinách, kdy Němci nasazují veškerou techniku i muže. V poledne zažívají Britové nejpernější chvíle. Kolem 13. hodiny se jako spása z nebes ozve zvuk dud a s nimi přicházejí posily z 1. brigády zvláštního určení, tzv. commandos. Teprve v tuto chvíli lze považovat operaci za úspěšnou a bitvu za vyhranou. Na oslavu pak Georges Gondrée vykope 99 lahví šampaňského ukrytých na zahradě a rozlévá je nezapomenutelným hrdinům, v nezapomenutelnou chvíli, v nezapomenutelné kavárně.

Až pojedete do Normandie a ochutnáte zdejší jídlo, zakusíte ráj na zemi. Normandie je jídlem proslavená a ne náhodou se pyšní vysokým počtem restaurací s michelinskou hvězdou. Do Café Gondrée se ale za kulinářským zážitkem nechodí. Chodí se sem zažít historii. Historii, na kterou nesmíme my Evropané nikdy zapomenout. Arlette vám může vyprávět!

„Ham and jam“, posílá pár minut po půlnoci 6. června 1944 major Howard šifrovanou zprávu velitelství, nebo-li "oba mosty jsou naše"! Bénouville i Ranville, Pegasus i Horsa! Šunka i džem!

Tak dobrou chuť a cheerio!

Zora Procházková