Sám u velkého stolu

11.9.2017

Sám u velkého stolu

se prý ocitá ministr Chovanec na evropských jednáních, protože neumí žádný jazyk. Více se dočtete v níže připojeném editorialu Erika Taberyho z časopisu Respekt z 2. září 2017. Je to smutný, ale obávám se, že pravdivý a především ne ojedinělý případ chybějících "skills" představitelů naší země.

Když se "obyčejný člověk" uchází o průměrně placené zaměstnání, kromě výroby, snad už kdekoli, musí ve svém životopise uvést poměrně dlouhý seznam toho, co umí: education, knowledge, work experience, employment history a právě ony "skills" nebo-li dovednosti: languages, PC, driving licence atd. A taky to, jak dobře je ovládá. Jeden jazyk už leckterému zaměstnavateli není dost dobrý. Mnozí mladí uchazeči s tím nemají problém. A ještě doplní, kde v cizině studovali, pracovali, jakými tréninky prošli a jaké mají jazykové certifikáty. Politici naopak předloží slohové cvičení zvané volební program a svou prokonzultovanou veřejnou prezentaci. My voliči jim pak dáme velice dobře placený job. Na oplátku nás reprezentují na mezinárodní úrovni. Děkujeme, soudruzi! Ostudu samozřejmě nedělají všichni, ale hodně z nich ano.

Pánové a dámy politici, mohli byste nám před volbami předložit své pravdivé cv a covering letter? Zajímá nás, kolika jazyky mluvíte, a zda jste v těchto jazycích schopni vést mezinárodní jednání. Sami u stolu jste nám platní jak mrtvolám zimníky!

Zora Procházková,  autor foto Milan Jaroš

Ministři a jazyky

Jedním z volebních závazků by například mělo být, že ve vládě nezasedne nikdo, kdo neumí plynule anglicky

Začalo září, které letos předznamenává nejen nový školní rok, ale také rozjezd žhavé fáze předvolební kampaně. Možná je žhavá až příliš (viz články uvnitř čísla), což bohužel tradičně vede k tomu, že se věnuje menší pozornost věcným tématům. Jedním z volebních závazků by například mělo být, že ve vládě nezasedne nikdo, kdo neumí plynule anglicky. Vlastně není ani třeba mluvit plynule, ale prostě se domluvit. Je to v našem největším zájmu.

V češtině nedávno vyšla zajímavá kniha Matthewa Qvortrupa Angela Merkel, ve které mimo jiné popisuje první summit Evropské unie, který zažila ve funkci německé kancléřky. Qvortrup nejdříve zmiňuje, že předcházející kancléř Gerhard Schröder byl sice poměrně úspěšný doma, ale „na evropských summitech působil dost žalostně“, protože „jeho angličtina byla chabá“.

„Na rozdíl od svého předchůdce,“ píše Qvortrup, „dokázala Merkel konverzovat s ostatními čelnými politiky anglicky. Promluvila si individuálně skoro s každým včetně francouzského prezidenta, který se anglicky, jak bylo pro jeho generaci obvyklé, naučil v padesátých letech jako student během výměnného pobytu v Harvardu.“

Výsledek osobních schůzek byl impozantní, protože vyjednala během jednoho večera dohodu na snížení peněz pro zemědělskou politiku, Británie souhlasila se snížením částky, která se jí vracela ze společného rozpočtu, a klesly i příspěvky jednotlivých zemí do unijní kasy. Šlo přitom o věci, na kterých se dlouho marně hledala shoda.

Postavme si vedle toho obraz českého ministra vnitra Milana Chovance, který seděl při evropských jednáních sám u velkého stolu, protože neumí žádný jazyk, zatímco všichni ostatní ministři spolu vyjednávali vestoje tváří v tvář.

Pokud nechceme nekonečně naříkat, že s námi nikdo nemluví, musíme se konečně změnit. Základem je schopnost se domluvit, k tomu se pak musí přidat i budování důvěryhodnosti a vytváření partnerských vazeb. Věci se mění vyjednáváním, ne plačtivým žbrbláním do českých médií či na sociálních sítích.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor